Africká krev na našich rukou aneb mobilní zařízení v praxi

  • O kobaltu a mobilních zařízeních obecně

       V lednu 2016 zveřejnila Amnesty International, mezinárodní organizace zabývající se lidskými právy, zprávu s názvem "THIS IS WHAT WE DIE FOR": HUMAN RIGHTS ABUSES IN THE DEMOCRATIC REPUBLIC OF THE CONGO POWER THE GLOBAL TRADE IN COBALT (Pro tohle umíráme: porušování lidských práv v Demokratické republice Kongo pohání světový obchod s kobaltem). Informuje v ní o otřesných podmínkách těžby a následné distribuce kobaltu po celém světě. Kobalt je při tom nezbytným komponentem při výrobě řady mobilních zařízení, především baterií do většiny mobilních telefonů a tabletů. Díky tomu leží odpovědnost, vědomě či nevědomě, na nás všech.

       Tento problém není nic nového, před časem byl do sekce Filmy a literatura přidán dánský dokument s názvem Krev v mobilech z roku 2010, který se přesně touto problematikou zabývá. Bohužel, zdaleka se o něm nemluví tolik, aby se dostal do širšího povědomí. Nabízí se otázka proč? Odpověď je poměrně jasná – protože do tohoto obchodu je zapojena většina světových společností na mobilním a výpočetním trhu a nikdo si nepřeje negativní reklamu tohoto druhu. Vlastníte nějaké mobilní zařízení od společnosti Apple, Vodafone, Samsung, Lenovo, Sony, DELL, HP, Microsoft, Huawei či Mercedes (výčet není konečný)? Pak mám pro vás špatnou zprávu…

    Následující text byl přezvat z české pobočky Amnesty International ( zde ):

  • POTENCIONÁLNÍ DODAVATELSKÝ ŘETĚZEC KOBALTU V DEMOKRATICKÉ REPUBLICE KONGO

       Vyšetřovatelé Amnesty International skrz dokumenty investorů ukazují, jak Huayou Cobalt a jeho dceřiná společnost CDM zpracovávají kobalt před prodejem třetím stranám. Těmi jsou fabriky, které vyrábí součástky k bateriím v Číně a Jižní Korei. Ty dále kobalt prodávají výrobcům baterií, kteří zásobují technologické a automobilové společnosti jako jsou Apple, Microsoft, Samsung, Sony, Daimler a Volkswagen.

       „Zneužívání v dolech zůstává mimo zrak i mysl veřejnosti, protože v dnešním globalizovaném trhu nemají spotřebitelé představu o podmínkách v dolech, v továrnách ani v kompletování výrobků. Zjistili jsme, že obchodníci kupují kobalt bez vyptávání se, jak a kde byl vytěžen.”

        Amnesty International kontaktovalo 16 nadnárodních společností, které byly na seznamu zákazníků výrobců baterií odebírající rudu od Huayou Cobalt. Jedna společnost přiznala spojení. Čtyři nebyly schopny s určitostí říci, jestli kupují kobalt od Demokratické republiky či Huayou Cobalt. Šest prohlásilo, že vyšetřují toto tvrzení. Pět společnosti popřelo spojení s Huayou Cobalt, ačkoliv byly na seznamu zákazníků. Zbylí dva oslovení popřeli odběr kobaltu od Demokratické republiky Kongo. V podstatě nikdo z dotázaných ale neposkytl dostatek důkazů k nezávislému ověření, odkud pochází kobalt v jejich produktech.

       Je to obrovský paradox digitální doby, že některé světové nejbohatší a nejvíce inovativní společnosti jsou schopni prodávat neuvěřitelně sofistikované zařízení bez toho, aby se po nich požadovalo prokázání, odkud odebírají nerostné suroviny pro své součástky,” řekl Emmanuel Umpula, výkonný ředitel Afrewatch (Africa Resources Watch).

    nahoru

  • SMRTELNÉ DOLY A DĚTSKÁ PRÁCE

       Demokratická republika Kongo (DCR) vyprodukuje nejméně 50% světového kobaltu. Jeden z největších nerostných zpracovatelů v zemi je Huayou Cobalt, dceřiná firma CDM. Huayou Cobalt dostane od DCR více než 40% ze svého celkového příjmu kobaltu.
       Horníci pracující v oblastech, kde CDM kupuje kobalt. Čelí riziku dlouhodobého poškození zdraví a vysokému riziku smrtelných nehod. Od září 2014 do prosince 2015 zemřelo v podzemí v DRC nejméně 80 dělníků. Skutečné údaje však nejsou známy. Mnoho nehod není vůbec zaznamenáno a spousta těl zůstává pohřbena v sutinách tunelů.

       Výzkumníci AI také zjistili, že značná většina horníků pracuje každý den bez základního ochranného vybavení, jakým jsou rukavice, pracovní oblečení nebo roušky, které by je mělo chránit alespoň před onemocněním kůže a zmírnit riziko onemocnění plic.

       Dětští horníci Amnesty prozradili, že pracují v dolech 12 hodin denně. Nosí těžká břemena a vydělají za den jeden až dva dolary. Podle UNICEFu v roce 2014 pracovalo v dolech v jižní části Demokratické republiky Kongo přibližně 40 000 dětí.

    nahoru

  • PAUL, 14 LET, SIROTEK A HORNÍK: "STRÁVÍM DOLE V TUNELECH 24 HODIN. DORAZÍM RÁNO A ODJEDU DALŠÍ RÁNO."

       Paul, čtrnáctiletý sirotek, začal těžit kobalt ve 12 letech. Vyšetřovatelům řekl, že dlouhotrvající pobyt v podzemí ho činí neustále nemocným: „Strávím dole v tunelech 24 hodin. Dorazím ráno a odjedu další ráno … Dole v tunelech si musím pomoci sám … Má pěstounská matka mě plánovala poslat do školy, ale můj pěstounský otec byl proti. Využívá mě pro práci v dole.“

       „Nebezpečí pro zdraví a vysoké riziko nehod dělá z dolování jednu z nejhorších forem dětské práce. Společnosti s profitem přes 125 miliard dolarů nemohou věrohodně prohlašovat, že nejsou schopny kontrolovat, odkud pochází jejich klíčové nerosty,“ řekl Mark Dummett.

       „Dolování základních nerostů, které pohánějí elektrické automobily nebo chytré telefony, mělo přinést prosperitu horníkům v Demokratické republice. Realita je ale taková, že je to pro ně vyčerpávající život plný utrpení za téměř žádné peníze. Velké korporace ale mají sílu to změnit.“

    nahoru

  • HANBA SPOLEČNOSTEM A APEL NA VLÁDY

       „Mnohé nadnárodní společnosti se dušují, že zastávají nulovou toleranci pro dětskou práci. Tento slib ale nemá žádný význam, když společnosti nevyšetřují své dodavatele. Jejich tvrzení jednoduše nejsou věrohodné,“ řekl Mark Dummett.

        Výzkumníci Amnesty International a Afrewatch v dubnu 2015 vyslechli 87 současných i bývalých horníků z pěti dolů v jižní části DCR. 17 z nich byly děti. Také vyzpovídali 18 obchodníků, kteří přepravují minerál z dolů na trh, kde ho vykupují vetší společnosti. Největší z nich je Huayou Cobalt’s Congolese, dceřiná společnost CDM. Huayou Cobalt dodává kobalt do tří firem, které komponují hliníko-iontové baterie. Jsou jimi Ningbo Shanshan a Tianjin Bamo z Číny a také L&F Materials z Jižní Koreje. Tyto tři firmy nakoupily v roce 2013 kobalt od Huayou Cobalt v hodnotě více než 90 milionů amerických dolarů.

        Zpráva ukázala, že společnosti v dodavatelském řetězci kobaltu selhávají v ohledu na dodržování lidských práv. „Dnes neexistuje žádná regulace světového obchodu s kobaltem. Kobalt nespadá pod „zákon konfliktních nerostů“ vytvořený v USA. Ten zahrnuje zlato, columbit/tantalit, tantal, cín a wolfram těžené v DCR.

        „Bez zákonů nařizujících společnostem kontrolovat a veřejně odhalovat informace o svých dodavatelích a o tom, odkud berou nerosty, mohou tyto společnosti dále profitovat na porušování lidských práv. Vlády musí ukončit tento nedostatek transparentnosti, který některým dovoluje těžit z utrpení jiných.“

       Amnesty International a Afrewatch volají po tom, aby se nadnárodní společnosti, které používají hliníko-iontové baterie ve svých produktech, chovaly k lidským právům svědomitě. Musí se zajímat, zdali je kobalt extrahován za hazardních podmínek nebo za pomoci dětské práce a musí být více transparentní ohledně svých dodavatelů. Organizace také volají, aby Čína požadovala po svých extraktivních společnostech působících v zámoří, aby prověřovaly své dodavatelské řetězce a ohlašovaly porušování lidských práv. Dále by Huayou Cobalt měla potvrdit, kdo je zapojen v těžbě a obchodu jejich kobaltu (a kde) a ujistit se, že nekupují kobalt vytěžený dětmi nebo kobalt vytěžený v nebezpečných podmínkách.

       „Společnosti musí jednoduše přerušit obchodní vztahy s jakýmkoliv dodavatelem nebo uvalit embargo na kobalt pocházející z DCR, jelikož bylo v dodavatelském řetězci identifikováno porušování lidských práv. Musí zahájit rehabilitační akci pro lidi, kterým bylo ublíženo a jejichž práva byla porušena,“ nechal se slyšet Mark Dummett.

    nahoru

  • Zpět